Dobrý den,

poslední dobou jsem přehnaně nervozní, výbušná, každá maličkost mě rozčílí. Mám tendenci stále spěchat, i když třeba není kam. Cítím v sobě takovou netrpělivost, pořád spěchám. Mám někdy dny, kdy mám absolutní nechuť ke všemu, ale kvůli malé dceři se přemůžu.

Někdy mám dny, kdy je vše v naprosté pohodě. Takhle se to stále střídá. Dlouho uvažuji o návštěvě odborníka, psychologa, či psychiatra, se kterým bych si o mém problému mohla popovídat, ale neseženu hlídání. S dcerou jsem prakticky pořád, manžel je dost v práci a nikdo jiný hlídat nemůže.

Také přemýšlím, jestli to všechno nesouvisí s tím, že nemám skoro žádný čas sama pro sebe - na koníčky, odreagování. Vždy jsem byla tak trochu víc emočně labilnější, nejspíš to máme v rodině (moje teta bohužel trpí schizofrenií). Myslíte, že tato její nemoc může souviset s mými problémy? Vím, že takto se těžko něco hodnotí, jen jsem chtěla znát Váš názor, zda myslíte, že se moje jednat o psychickou nemoc? Nebo je to jen moje „hrozná povaha“, na které musím sama pořádně zapracovat?

Dcera je zlaté dítě. Sice na začátku byla dost uplakané miminko, ale teď je báječná, šikovná, dělá mi radost.

Moc děkuji, Petra